Vždyť jsme suchozemci, tak proč strkáme děti pod vodu? Tyto otázky vás mohou napadat při návštěvě bazénu, kde probíhá plavání malých dětí. Je pravda, že se z plavání dětí stává módní záležitost, a tak jsou rodiče někdy ochotni podniknout nevídané věci. Opustit stojaté vody a vrhnout se do velkého neznáma. Pro člověka, kterého si vodní živel nezískal již jako malého, je tato exkurze náročná, ale pro svoje děťátko ji podnikne.

Jsme rozdílní, někdo plave jako paní radová a někdo jako potápka. Ten, kdo plave pod vodou, nepotřebuje argumenty k tomu, aby potápěl svoje dítě. Je pro něj naprosto přirozené se nadechnout, potopit se, pomalu vydechovat a pak se vynořit. Jenže pro toho, kdo má z vody strach, a když se potopí, tak zavře oči, pusu, ucpe si nos, zadrží dech, celý ztuhne a po vynoření si prudce oddychne, že už to má za sebou, tak pro toho je nutné, abych teď vysvětlila, proč potápíme děti.

 

Lidské tělo je složeno z cca 70% vody, miminka v bříšku maminek tráví ve vodě spoustu času a bez vody vydržíme při životě jen pár dní. S elementem vody bychom neměli mít problém, ale opak je pravdou. Voda, to jsou emoce, strach, zima a spousta dalších pocitů. Voda nám dává hranice a ve vodě se projevíme takoví, jací jsme. Dnešní společnost je zaměřená na rozum, a tak je třeba, abychom nedávali najevo svoje pocity, i když víme, kolik problémů nám toto potlačování přináší. Voda nám ukazuje, jak velmi důležité je uvolnění. Jestliže jsme uvolnění, můžou v našem těle probíhat ozdravné procesy, naopak když jsme v napětí, přichází stres a nemoc. Abychom mohli pochopit a procítit vše, co nám voda nabízí, je nutné zažít pocit bezpečí a jistoty. A to je to, co spoustě z nás chybí. Vše analyzujeme a zkoumáme, a těžko se dokážeme pouze odevzdat. Zkuste si představit, jak si leháte na záda na vodu a ona vás nese. Nebojujete, nic neděláte, jen uvolněně ležíte a necháte vodu, ať si kolem vás šplouchá. Že je to jednoduché?  Zkuste a uvidíte.

 

Až pochopíte důležitost uvolnění, můžete si procítit potápění. Proč nám to někdy dělá problémy? Důvodů může být spousta, např. jako děti jsme se topili, chodili jsme do plavecké školy, kde nás házeli proti naší vůli do vody, náš vlastní porod byl špatný, možná jsme se přidusili či nalokali plodové vody, naši rodiče byli příliš úzkostní, bojíme se sexuální energie, bojíme se zneužití, bojíme se…

Je důležité být k sobě upřímní. To, že máme s vodou problém, neznamená, že jsme špatní, a už vůbec ne, že naše dítě bude mít také problém. Vše je možné řešit, záleží jen na naší ochotě. I když jste se nikdy nepotápěli, máte z vody strach a fakt ji nemáte rádi, máte dvě možnosti. Buď odhodíte zábrany a prostě to zkusíte, nebo se do ničeho nebudete tlačit a potápění s dítětem přenecháte partnerovi, který se potápí, anebo vaše děťátko prostě potápět nebudete.

Pořiďte si plavecké brýle. Ve vodě je nutné mít otevřené oči, vidíte svoje dítě a podstatně lépe se budete cítit. Zavřené oči pod vodou přináší stres.

Jestliže vám při potápění nateče do nosu, klidně si ho rukou přidržte. Až si v tomto budete jistější, zkuste pod vodou nos pustit a nosem vydechnout. Proud vzduchu zapříčiní to, že do nosu voda nenateče,a tak se můžete vynořit a zjistit, že nemusíte kuckat a dávit se.

Nebojte se otevřít i pusu. Zmenší se tlak v uších, uvolníte se a zjistíte, že voda v puse nevadí, prostě ji pak vyplivnete.

Nad vodou se nadechněte a do vody vydechněte. Nebojte se upustit vzduch, jednak se lépe zanoříte, protože vzduch vás drží v napětí a při hladině, a také se uvolníte. Vydechujte nosem i pusou a pozvolna. Časem zjistíte, že už o vydechování nepřemýšlíte a prostě se to děje.

Jestliže se opravdu bojíte, potřebujete cítit podporu. Chytněte se břehu bazénu, schůdků nebo poproste partnera či instruktorku v bazénu, ať se zanořují s vámi.

 

Nejdůležitější je pocit, který při potápění vašeho dítěte budete mít. Jestliže si nejste jisti a vaše malé začne plakat, je to pro vás velká zkouška. Jedno potopení a pak dlouhé uklidňování je na nic. Buď nepotápějte nebo se potopte vícekrát, ale hlavně nemějte pocit viny, že svoje děťátko trápíte. Pak bude plakat stále. Znovu zdůrazňuji, že potápění dětí za každou cenu není nutné. I bez něj si plavání v bazénu můžete užít.

Heslo při potápění. Některé baby kluby vás budou učit potápět děťátko na signál, kterým je slovo, na které děti zadrží dech, a následné polití hlavičky děťátka. Jste-li na to zvyklí, je to v pořádku, heslo používejte tak zhruba do jednou roku věku dítěte. Pak je zbytečné.

Já jsem zjistila, že děti nácvik signálu nepotřebují, tato procedura je důležitá pro rodiče. Mají pocit, že jsou lépe připraveni, a to je také v pořádku. U nás BC Plaváček děti potápíme bez hesla. Děti velmi dobře ví, že jdou pod vodu.

Velmi důležitý je oční kontakt.

Je dobré zůstat s děťátkem pod vodou alespoň pár sekund. Mám zkušenost, že rodiče se bleskově zanoří a s ještě větší rychlostí se vynoří. To není potápění, to je stres! Ze začátku budete vyjukaní, ale pak se zkuste uvolnit a pod vodou si počítat alespoň od jedné do čtyř. Dítě vydrží pod vodou podstatně déle, než si myslíte. Jen si spočítejte, kolik sekund nedýchá, když se vzteká! A tak se nebojte postupně trávit pod vodou delší čas. Je tam úžasné ticho a s děťátkem jste napojeni jen na sebe. Nikdo vás neruší. 

Jestliže jste ve vodě oba rodiče, je fajn si děťátko posílat pod vodou. Prostě se naráz zanořte a děťátko pošlete k partnerovi. Opravdu poslat někdy znamená problém, protože se rodiče bojí svoje malé pustit, a tak ho křečovitě drží celou společnou dobu pod vodou. Dopřejte děťátku plavání pod vodou, a budete překvapeni, jak bude vaše malé spokojené, a hlavně, že se bude snažit plavat!  

Zhruba od jednoho roku věku dítěte je možné skákat ze sedu do bazénu. Dítěti ukažte, jak může samo doplavat k břehu bazénu (zanořte ho tak metr před břehem a pošlete ho směrem k okraji bazénu). Nechejte dítě, ať se samo chytne a vyleze na břeh – zezačátku samozřejmě s dopomocí. Pak si dítě sedne na zadeček, vy si stoupněte co nejblíže k němu a lákejte ho k sobě. Netahejte děti za ručičky, tento zvyk se poté těžko odnaučuje. Když je děťátko na tento cvik zvyklé, je možno se s ním při skoku zanořit nebo na něj čekat pod vodou.

Při plaveckých kurzech se potápí děti ze skluzavky. Instruktorka položí dítě na skluzavku na bříško, další instruktorka čeká ve vodě, rodič pod vodou. Instruktorka předá dítě rodiči pod vodou.

 

Při vstupu do bazénu zanechte veškerý stud. Jsme zde kvůli dětem, nikdo po vás nekouká a neposuzuje vaši postavu či váš účes. Ostatní jsou tak zaměstnáni vlastními dětmi, že jim na toto nezbývá čas. A tak si pobyt ve vodě pořádně vychutnejte.

Nestyďte se veškeré vaše obavy sdělit instruktorce či partnerovi. Je moc důležité mluvit o všem, co vás tíží. Uleví se vám i děťátku.